O psech

V naší rodině nebyl hovawart naším prvním plemenem. Mívali jsme boxery, za sebou tři a k tomu vždy přibyli někteří jen na výcvik.

Naším prvním hovawartem byl Dustyn Plavý vítr, narozený 20.dubna 1993.

Byl nám „přidělěn“ Michalou Faiglovou, chovatelkou, jako vymykající se štěně vhodné pro zkušenějšího výcvikáře. Cvičilo se s ním báječně, byl to moc krásný plavý pes, ale do běžného života špatně použitelný. Říkali jsme o něm, že je „takový krásný kretének“ vhodný tak do časopisu „Playboy". Dustyn je už v psím nebi (jestli se tam vůbec dostal;-)).

Dalším hovawartem byl zase „Plavý vítr“, tentokrát Kody Plavý vítr. Kody je super pes, příjemný, milý, ochotný pořád něco činit, své paničce rád kdykoliv vyhoví. Protože má svůj „kamínkový a balonkový“ svět, říkáme o něm, že je autista.

Nejchytřejším a nejmazanějším psem (také hovawart) u nás je krasavec Ulsan Gasko Prim. Byl nám „vyroben" chovatelkou přímo „na míru“. Je nejen sexy, ale i se s ním báječně cvičí: hlavně obrany, což je jeho velkou předností. San je pořád veselý a stále připravený něco vymyslet a vyvést. Navíc je dost rozmazlený. Říkáme mu „mamánek“.

Protože hovawart není pes vhodný pro všestranný výcvik máte-li vysoké ambice, přibyl k nám na přímluvu manželů Jany a Víti Glisníkových německý ovčák Hero z Holýkova. Jednoduché, bezelstné stvoření, žhavé cokoliv činit s maximálním vytížením. Je moc milý a zároveň nám dělá obrovskou radost při výcviku.

Dalším „papírovým" přírůstkem je Torri z Ringu, zlatá boxerka, z jedné z nejlepších a nejstarších chovatelských stanic u nás. Nebylo vyhnutí si nepořídit ještě jednou boxera! Torri zneužívá svého výsadního postavení mezi psími kluky a i v lidské smečce. Snad z ní nevychováme nesnesitelné psí stvoření.

Nesmíme zapomenout, že s námi všemi žije taky jeden nalezenec Bobeš, kterého někdo vyhodil na Štědrý den v roce 2005 jako malé štěně k nám před dům. Tak Bobeš docela dobře skončil, i když je občas terorizován většími kamarády.

Máme ale i holčičku po Ulsanovi. Ebony-Fay Sideric Miks, povahově vyjímečnou fenku s výrazným kořistnickým pudem a velkou nákloností k člověku.

Tak snad je toto konečný a nejvyšší počet psů (nepočítajíc ty ve výchově či výcviku) u nás, i tak jich je dost a pokud venčení a procházky zbydou jen na jednoho lidského tvora, pak už se toho během dne mnoho nestihne.